Záznamy jsou na disku organizovány do tzv. bucketů, což jsou dedikované adresáře, ve kterých je vytvořena třívrstevná struktura 4096 podadresářů (<adresář>/[00-0f]/[00-0f]/[00-0f]/), do kterých jsou záznamy ukládány. Toto uspořádání vychází z vlastností ext2, jakožto nejběžnějšího FS na Linuxu, kdy dochází k citelnému zpomalení přístupu k souboru při velkém počtu souborů v jediném adresáři. Algoritmus, který záznamu přiděluje místo na disku, se snaží nově vznikající záznamy rovnoměrně přidělovat do třetí úrovně podadresářů v jednotlivých bucketech, což zmíněný problém eliminuje, případně minimalizuje.
Dalším atributem bucketu je sizefactor, který určuje vzájemný poměr velikostí bucketů neboť je žádoucí, aby byly rovnoměrně zaplněny nejen podadresáře v jednotlivých bucketech, ale i buckety navzájem, ovšem problém nastává při požadavku na rozdílnou velikosti jednotlivých bucketů. K tomuto účelu byl zaveden právě atribut sizefactor, který udává vzájemný poměr velikostí bucketů.
Např. mějme tři disky o velikosti 3GB, 5GB a 7GB, které hodlám celé přidělit pro ukládání záznamů, dejme tomu, že je mám do systému připojeny v /mnt/dsk1-3, pak konfigurační volba pro takové rozložení diskového prostoru bude vypadat:
Způsob rozkládání záznamů do podadresářů a bucketů je podrobně popsán v oddílu Zpracování záznamu.