Pro zajištění kooperativnosti byly implementovány dva mechanismy. Digesty a ICP. Kombinací obou mechanismů lze dosáhnout optimálního výkonu souboru cache na Internetu.
ICP je obecně pomalejší než digesty (musí čekat na odpovědi), ale na rozdíl od digestů zohledňuje aktuální stav spojení mezi jednotlivými cache. Rozčlenění počítačů na Internetu do ICP sítě (viz. ICP modul) poskytuje administrátorovi možnost různého nastavení pro požadavky na jednotlivé WWW servery. ICP je navrženo tak, aby PET mohl být použit v ICP síti společně s jinými WWW cache, které dodržují formát ICP zpráv podle RFC 2186. Algoritmy pro výběr mezi ICP parent počítači (viz. ICP modul) umožňují využít ICP modul pro distribuci nebo směrování požadavků i mezi WWW cache, které nepodporují ICP.
Cache Digests jsou velmi malé a nepřenášejí se při každém požadavku, takže minimálně zatěžují síť. A zjištění zda je požadovaný dokument v uložený v některé partnerské cache je velice rychlé, protože digesty jsou uložené v paměti a použité hašovací funkce jsou triviální úpravou již spočítané MD5 hašovací funkce (tu spočítal storage pro své vlastní na digestech nezávislé účely ). Jistou nevýhodou je, že kvůli kompatibilitě digestů naší cache s digesty Squida je nutné, aby storage počítal MD5 ze stejného řetězce, což znemožňuje jednodušše indexovat objekty v cache podle více informací o jednom dokumentu. Dále jelikož informace o přítomnosti dokumentu v digestu není úplně 100%, nastávají (naštěstí díky dobrým hašovacím vlastnostem MD5 málo často) situace, kdy podle informace v digestu partnerská cache dokument má, ale ve skutečnosti ho nemá.
Příkladem kombinace digestů a ICP může být situace, kdy máme soubor cache, k některým z nich máme rychlé a spolehlivé spojení a k některým máme spojení s proměnlivou kvalitou. Pak lze použít digesty pro získávání informací o dokumentech v cache, na které máme spolehlivé spojení a použít ICP pro cache s nespolehlivým spojením.
Implementaci cache digests by bylo možno rozšířit o detekci nefunkčních digest serverů.